Odrůdy konopí - sativa, indika, ruderalis

Jak se jmenovalo první konopí?

Nejstarším oficiálním pojmenováním konopí jako druhu je latinský název Cannabis sativa. Ten byl původně spojován se všemi odrůdami konopí pěstovanými po celém světě – tehdy převážně jako užitková zemědělská plodina a bylinný lék. Termín Cannabis indica zavedl až v roce 1785 francouzský botanik Jean-Baptiste Lamarck, jenž jím označil odrůdy pocházející z Indie, které považoval za zcela nový druh konopí.

Cannabis ruderalis neboli konopí rumištní zůstávalo dlouho bez povšimnutí. V sibiřské divočině ho v roce 1924 poprvé pozoroval a popsal D. E. Janiševskij. Nesmírně odolné rostliny konopí označil přídomkem ruderalis, jež se v botanické latině používá k označení druhů, které jako první osidlují narušenou půdu. Takoví průkopníci.

Sativa - nejvyšší rostlina zvyklá na teplé klima

Sativy najdeme téměř po celém světě, avšak původní variety pocházejí z tropických a subtropických oblastí. Jsou mezi nimi odrůdy z Kolumbie, Panamy, Mexika, Nigérie, Konga, Indie a Thajska. Tropické a subtropické sativy zrají velmi dlouho, protože ve svém přirozeném prostředí mají dlouhodobě konzistentní podmínky vhodné pro kvetení.

V oblasti rovníku je stálé klima a variety, které zde vznikly, mají unifikovaný genetický profil. Rostliny jedné odrůdy jsou si proto velmi podobné. Většina sativ se pne do velké výšky, mají tenké listy a světlejší barvu než indiky.

Čistokrevné sativy rostou spíše do výšky než do šířky, což znesnadňuje jejich kultivaci pod umělým osvětlením (indoor). Květy mají podlouhlý tvar a nejsou tak pevné jako u indik. Při nedostatku světla nebo živin bývají dokonce prořídlé a plné stonků.

Jak poznám sativu?🌿

- vysoká rostlina (kolem 2m) 

- úzké listy 

- světlejší barva listů 

- podlouhlé palice 

Indika - využije každý paprsek 

Odrůdy považované za indiky pocházejí výhradně ze střední Asie z oblastí mezi 25. a 35. severní rovnoběžkou. V tomto regionu se konopí muselo přizpůsobit specifickému místnímu počasí, tedy krátkému létu a celkově tvrdším klimatickým podmínkám. Indiky jsou robustnější a daří se jim lépe za nepříznivých okolností. Nerostou tolik do výšky. Mají také pestřejší genetický profil - každá rostlina je mírně odlišná, aby jako druh měly co největší šanci na přežití.

Indiky dozrávají rychleji než sativy a mají znatelně širší listy. Jsou viditelně tmavší, protože tvoří více chloroplastů, aby využily každý sluneční paprsek. Květy indik zpravidla obsahují vysoké množství pryskyřice, kterou se rostliny chrání před UV zářením a nepříznivými okolními vlivy.

Jak poznám indiku? 🌱​

- menší, robustnější rostlina 

- širší a kratší listy 

- tmavě zelené listy 

- kulaté palice 

Ruderalis - nejodolnější odrůda

Ruderalis je divoká odrůda konopí pocházející ze Sibiře. Specifikem těchto rostlin je, že oproti ostatním odrůdám nejsou fotoperiodické, což znamená, že kvetou nezávisle na počtu hodin denního světla. Obvykle začnou kvést po 4 až 6 týdnech od vyklíčení semene a nebývají vyšší než 1 až 1,5 metru.

Některé rostliny ruderalis kvetou řídkými květy bez valné hodnoty, ale na jiných vyrostou pěkné palice, které však neobsahují příliš pryskyřice, terpenů ani kanabinoidů. Z toho důvodu stály ruderalis odrůdy dlouhou dobu mimo veškerou pozornost šlechtitelů konopí. Teprve v posledních desetiletích jsou jejich geny využívány při tvorbě stále populárnějších samonakvétacích variet, o kterých si můžete přečíst tento článek.

Hybridy - kombinace vlastností 

Odrůdy které známe dnes jsou výsledkem hybridizace původních odrůd. Při šlechtění se kombinují vybrané vlastnosti sativ i indik. Lze tak stvořit stovky odrůd s různou vůní, barvou listů i výnosností. Dnes již legendární modely spatřily světlo světa díky práci šlechtitelů zlaté éry konopí 70. a 80. let minulého století. Ti cestovali po celém světě a sbírali semena odrůd v zemích s nejlepším konopím. Nejčastěji šlo semena dovezená z Afghánistánu, Indie, Kolumbie, Mexika, Thajska nebo Vietnamu. Vznikly tak klasiky jako Big Bud, Silver Haze, Northern Lights či Skunk #1. Následující generace šlechtitelů přidaly i genetiky z Brazílie, Jižní Afriky a Barmy.