Peruánské bylinky

Aloisie trojlistá je nápomocnou při odvodňování organismu a má blahodárný vliv na spánek, podporuje relaxaci.

Užívala se již před stovkami let a dodnes je populární v celém Peru a dalších zemích Jižní Ameriky.

Chuť výparu je skvělá osvěžující, lze přirovnat k mátě peprné, ale narozdíl od ní není tak silná daleko jemnější.

V Jižní Americe rostlinu užívali již staří Inkové, pro které byla bylina součástí duchovních rituálů.

Cuti cuti je běžnou součástí lidové medicíny v Peru, Kolumbii, Bolívii, Ekvádoru a ve Venezuele.

Flor de Arena je známá svým silným aroma a příjemnou chutí, která přejde i do připraveného čaje.

Užívání manayupy bylo privilegiem vyšších společenských vrstev a mělo částečně obřadní až kultovní charakter.

V tradiční peruánské medicíně se využívá celá nadzemní část včetně stonků a listů.

Sušené listy jsou nazývány achiotec a obsahují složky jako jsou flavonoidy, alkaloidy a saponiny. Z těch se připravují nálevy, obklady či tinktury.

Chanca Piedra se používá zejména pro udržování normálního zdraví močových cest. Listy je možno užívat formou čaje, nebo je vaporizovat, buď samostatně nebo ve směsích s jinými bylinami.

Název hercampuri pochází z původního slova „Hjircan pureck” – to lze přeložit jako „ten, který chodí od vesnice k vesnici”. Jedná se o narážku na lékaře nebo spíše bylinkáře putující s tlumokem bylin…